Hlídej si příjem a výdej, jinak nezhubneš! Taky vám to nefunguje?

img

Znáte tu stokrát omílanou mantru: Když chceš hubnout, musí být výdej vyšší než příjem, jinak to nejde. Určitě znáte ve svém okolí někoho, kdo se může cpát od rána do večera, a přesto netrpí nadváhou. A nemusí u toho každý den běhat maratón, aby přijaté kalorie spálil. A na druhé straně je tady celá řada lidí, kteří dlouhodobě drží svůj příjem jídla nižší než výdej, a kila navíc majíMnoho mých klientů s nadváhou mně přinese svůj stávající jídelníček a já se zhrozím, jak (mnohdy dlouhodobě) málo jedí. Kdybych se takto měla stravovat já sama, umřu hladem. Jejich tělo je doslova podvyživené , a proto paradoxně o to více ukládá na horší časy. A dotyčný člověk ať se snaží sebevíc, váha se ani nehne. Jak to?

V obecné rovině jde totiž o rovnováhu mezi přijímáním a vydáváním, a to nejen v oblasti jídla a výživy. Braní a dávání v životě. Jak to mám? Podívejme se na tento princip podrobněji. Dovolím si v životě brát si na všech frontách tolik, abych byla spokojená? Beru si dost lásky, uznání, času pro sebe, odpočinku? A naopak – dávám svému okolí dost bezpodmínečné lásky, beru věci, jak jsou nebo jsem pořád v rezistenci vůči vnějšímu světu? Pokouším se ho předělat, protože jsem s ním nespokojená? Dokážu brát všechno, co mně do života přijde, tak, jak to je ?

A pak je tu druhá strana – pouštění nepotřebného . Dokážu pouštět a opouštět věci a vztahy, které už pro mě nejsou důležité nebo mně nějakým způsobem ubližují? Dokážu se zbavovat nepotřebných věcí? Dokážu předávat zodpovědnost svým dětem, partnerovi, nebo mám pořád tendenci všechno kontrolovat ? Dokážu tuto svoji naivní „moc“ a kontrolu nad světem zdravě pustit, když je to třeba?

Zkusme to dát do souvislosti s naším tělem. Proč moje tělo potřebuje držet kila navíc? Čeho se tak zoufale držím ? Může to být jen představa o tom, jaký život bych měla vést, jaká bych měla být. Co se bojím pustit nebo opustit? Nebo odpustit? To je totiž další vrstva našeho pouštění v životě. Ptejte se – umím odpouštět? Nebo v sobě každou sebemenší křivdu navěky držím? Proč to tak často děláme? Vyživujeme tím svoji vnitřní oběť , která má pocit křivdy a ublížení moc ráda, doslova z něj žije a bere energii. A pocit oběti okolností je pro většinu z nás od dětství důvěrně známý. A známé je svým způsobem bezpečné . Zkusme se tedy nadechnout a jediným rozhodnutím se svou starou známou vnitřní chudinkou jednou pro vždy skoncujme. Přestaňme se držet svých starých křivd a bolestí, pusťme je pryč a těm, co nám je způsobili, upřímně odpusťme.

Odpuštění je nesmírně léčivý akt , který prospívá zejména tomu, kdo odpouští . Pokud v sobě držíme nějakou bolest, kterou nám někdo způsobil, ubližujeme tím jen sami sobě. Jakmile najdeme sílu a odpustíme všechny křivdy , které se nám kdy staly, pěkně jednu po druhé, velmi se nám uleví. Je to, jako když sundáme těžký batoh. A někdy je ten nejtěžší balvan v batohu naše špatné svědomí z nějakého skutku, kterým jsme někomu ublížili my. A odpustit sám sobě už chce hodně odvahy a pokory zároveň.

Když nemůžeme hnout s váhou, většinou za tím nějaká hluboká křivda, kterou nemůžeme pustit z hlavy a ani odpustit, vězí. A tělo nám ukazuje neuvěřitelně pravdivé zrcadlo – drží to „něco navíc“ pěkně taky. A bude to muset tak dlouho držet, dokud nepochopíme…

Sami už jste možná zjistili, že samotné „méně jíst a více cvičit“ nemusí vždy fungovat . A z dlouhodobé perspektivy tento přístup často přináší spíš stres a pocity viny . Můj program Cesta ke zdraví je postaven tak, že kromě změny v přístupu k jídlu zkusíme společně nahlédnout i na nevědomé mechanismy, které mají vliv na stav Vašeho těla. Absolvování programu Vám může ukázat směr, jak z bludného kruhu negativních emocí a jojo efektu vystoupit.

další články

Líbil se vám tento článek?

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na Linkdinu
Share on pinterest
Sdílet na Pinterestu
Táňa Rovnerová

Táňa Rovnerová