Uvnitř křehká, něžná princezna, ale vnějšímu světu se ukazuje jako stokilová velmi racionální rázná žena.
Malá zraněná holčička, která netouží po ničem jiném, než aby ji někdo pochoval a ujistil ji, že je milována. Navenek krásná, pečlivě nalíčená žena, která svoji dokonalou postavu udržuje každodenní nesmírnou dřinou ve fitku.
Nádherná, velmi vnímavá bytost, která je uvnitř ale tak smutná, protože jí nikdo nerozumí, nikam nezapadá. A tak radši pozornost z vnějšího světa vztáhla k jídlu a šílenému počítání kalorií, které se postupně proměnilo v posedlost.
Tři statečné ženy, tři z mých několika klientek, které v posledních měsících můžu doprovázet na jejich cestě. A často je to bez nadsázky cesta z pekla.
Všechny tři příběhy (a drtivá většina všech ostatních) mají jedno společné – na začátku je dívka nebo žena, která je vysoce citlivá. Dokáže vnímat věci mezi řádky, dokonale nasát atmosféru, umí „vidět“ do hlavy jiným lidem, protože je nesmírně empatická. Ta dívka, ale velmi brzy zjistí, že ne vždy všichni jednají upřímně a na rovinu a že je mnohým lidem její vnímavost na obtíž.
A tak časem udělá to, k čemu ji okolí často nepřímo tlačí – svoji citlivost začne skrývat a postupně dojde k tomu, že je pro ni výhodnější ten vnitřní hlas prostě neslyšet. Začne svoji citlivost vnímat jako prokletí.
Chvíli to vypadá, že záchranou bude dostat věci pod kontrolu. A když tedy nemůže ovlivnit sílu svého vnitřního hlasu, pokusí se jej přebít silou své mysli. Zaměří se na to, co mít pod kontrolou může úplně dokonale – a to je právě jídlo. Nemyslí už pak na nic jiného, než kolik má ta která potravina kalorií, kolik už snědla, kolik kalorií svou pevnou vůlí a ovládáním se ušetřila. A naše kultura, která uznává jen jediný typ postavy, ji v tom mohutně podpoří. Spadne do toho tak rychle!
Anebo naopak – ten vnitřní hlas je tak neodbytný, že je pro ni nejsnazší ho zajíst. Během jedení ho neslyší a s přeplněným břichem na ni taky nemůže. A když to někdy hodně ujede, začne hledat způsoby, jak se od snědeného jídla rychle očistit, tak aby nikdo nic nepoznal. Znovu a znovu zvrací a cvičí jako smyslů zbavená.
A pekelný kolotoč jede! Jak ho jen zastavit? Jak se dostat z téhle šílené spirály sebedestrukce, která může trvat celé roky?
Možná už tušíte, že jídlo není ten problém. Že se ona dívka nebo žena musí vrátit až na samý začátek, musí si dovolit znovu uslyšet svůj vnitřní hlas. Přestat se ho bát. Zeptat se ho, po čem skutečně hladoví. A naučit se právě toto si sama s láskou dávat. Konečně se sama za sebe postavit. A v neposlední řadě začít sama sebe a svoji vysokou citlivost chránit.
Teprve pak může vzkazy, které přicházejí zevnitř, proměnit ve svém životě ve skutečný dar.
Je mi ctí provázet ženy jejich neuvěřitelnou proměnou. Jsem tu i pro tebe.
