Závislost na čokoládě bývá většinou jen Příběh o nevyživené duši

Jsem naštvaná, beru si čokoládu. Jsem smutná, beru si čokoládu, cítím se osamělá, beru si čokoládu. Stres mě dohání na všech frontách, záchranou je čokoláda. Jásám a slavím – samozřejmě s čokoládou.

Čokoláda – jediný pevný bod v mém vesmíru. Je se mnou všude a za všech okolností. Je VŽDYCKY HNED DOSTUPNÁ. Nikdy mě nezklame, je to taková moje JISTOTA. Doprovází všechny emoce, které přijdou.

A já se právě díky té sladké chuti, která na chvíli upoutá pozornost celého mého těla, tyhle emoce snažím dostat pod kontrolu, zaplašit, nebo prostě dělat, že tu nejsou. Snažím se je zamést pod koberec. A dělám to už pěkně dlouho.

Nechci slyšet, co mně přišly říct. Bojím se. Ale stejně jako to smetí, které se hromadí pod kobercem, nevědomky si pečlivě schraňuju ty nevyslyšené a utípnuté pocity v těle. S pomocí čokolády je pěkně obalím tukem. A jak se tam tak kupí, pocit křivdy v mém těle sílí. Tělo už je na mě pěkně naprdnuté, protože pořád vysílá zoufalé zprávy, a já je nechci číst. Místo odpovědi pošlu čokoládu. Je to pro mě bezpečná a jednoduchá strategie.

Pak se ale jednoho dne začnu divit, proč to moje tělo sakra musí být tak tlusté?! Proč mě tu a tam bolí hlava, tu se objeví ekzém, pak zase nemůžu usnout? Proč všechno nefunguje tak, jak bych si přála?!

Možná říká: Už se holka zastav a poslouchej! A jdi už k čertu s tou čokoládou! Konečně si poslechni, co ti říká tvá duše! Jinak než emocemi mluvit neumí. Tak už se otevři a dovol si ji uslyšet. Její hlas se jednou musí prodrat ven. A je jen na tobě, jak dlouho s tím budeš bojovat. Nemusíš se bát, protože na všechno, co uslyšíš, jsi už připravená.

Možná s sebou její hlas přinese nějaké změny ve tvém životě, možná zjistíš, že už je na čase pustit to, čeho se tak zoufale držíš. Třeba se při tom zamotáš a ztratíš. Ale určitě se objeví někdo, kdo Ti pomůže, ukáže Ti cestuVnitřní hlas tě povede, stačí mu jen důvěřovat. A díky tomu se pak zase najdeš! Ale už budeš jiná – v sobě, pevně ve svém středu. A z něj tě jen tak něco nesestřelí!

Začni tak, že až si budeš chtít dát do pusy další kousek čokolády, zastav se, hluboce dýchej a zavři oči. A nechej se tou emocí, kterou jsi původně chtěla umlčet čokoládou, úplně zaplavit. Přivítej ji a zeptej se, co ti nese. Když to budeš dělat pravidelně, budeš sama od sebe vědět, co máš dělat. Jak se o sebe co nejlíp postarat, jak se vyživit, jak si dělat radost.

Najednou se staneš středobodem tvého vesmíru TY. Shodíš čokoládu z jejího trůnu ?. Najednou si uvědomíš, že jsi ráda sama, že si chceš udělat čas na procházku. Uslyšíš, že si potřebuješ odpočinout, že si chceš natrhat kytku, jen tak si chvíli tancovat, koupit si novou knihu, ušít si sukni, namalovat bláznivý obraz, vylézt na kopec a nechat vítr pohrávat si s tvými vlasy. Najdeš si čas na psaní deníku. Nebo na vyzkoušení nového receptu.

Jednoho dne zjistíš, že si lásku sama k sobě posíláš pořád, několikrát denně. Že se v tvém životě objevila NOVÁ JISTOTA – že se máš ráda, ZA VŠECH OKOLNOSTÍ. A nakonec taky to, že nikoli emoce, ale právě tu čokoládu už máš dávno pod kontrolou ?.

Dává Vám to smysl? Uvítali byste vedle sebe průvodce, který Vás podpoří na Vaší cestě k sobě, pomůže rozkrýt příčiny závislosti na jídle a ukáže, za jakých okolností z tohoto začarovaného kruhu lze vystoupit? Jsem tu pro Vás.

další články

Prokletí nebo dar?

Uvnitř křehká, něžná princezna, ale vnějšímu světu se ukazuje jako stokilová velmi racionální rázná žena. Malá zraněná holčička, která

Více »

Líbil se vám tento článek?

Sdílet na Facebooku
Sdílet na Twitteru
Sdílet na Linkdinu
Sdílet na Pinterestu
Táňa Rovnerová

Táňa Rovnerová