Včera jsem jela po dlouhé době tramvají. Přistoupila mladá pohledná žena, ale to, co na ní každého na první pohled upoutalo, nebyla její krása, ale její nepřehlédnutelná nadváha. A já jsem si vzpomněla, co mně ještě před několika lety automaticky jelo při pohledu na takového člověka v mysli: No to je strašný, takhle se vyžrat! Bože, jak to mohla nechat dojít tak daleko! To snad není možný, ona snad ještě bude něco jíst!
Při té vzpomínce mě dost zamrazilo. A ještě víc při vědomí toho, že podobné soudy se melou v hlavě mnoha lidem.
Pak se na mě ta dívka podívala. V tom jediném pohledu bylo všechno. Obrovská bolest smíchaná s pocity zoufalství, beznaděje, nekonečného trápení a boje se sebou i se světem okolo. V tu chvíli se mi v mysli začaly přehrávat příběhy mých klientů, kteří za mnou se svou nadváhou přišli, a najednou to tu bylo – jasné uvědomění, že ta jejich vnitřní bolest je vždycky stejně velká jako jejich nadváha. Všechna vnitřní zranění, která si člověk uloží dovnitř, se potřebují dostat ven. A když to duše nechce, nemůže nebo nedokáže slyšet, musí ten vzkaz o obrovské vnitřní bolesti vynést na světlo právě tělo.
Tentokrát jsem neuhnula očima, jako bych to udělala dřív. Vím, jak moc se každý se svou nadváhou trápí. A většinou je na to zoufale sám .
Sám se svou křehkou zraněnou duší.
Když takový člověk sebere odvahu a přijde za mnou, většinou při našem sezení na jídlo dojde až na konci, a často velmi okrajově. Je jasné, že poslední, co by potřeboval slyšet, je ujištění o tom, že jí špatné jídlo ve špatnou dobu v šíleném množství, to většinou ví moc dobře sám.
Co tedy v takovém případě pomůže? V první řadě vyslechnout, nesoudit, nelitovat, ale vyjádřit podporu a pochopení. Už jen při vyslovení svých trápení dochází často k velké úlevě. A dotyčný člověk si spoustu důležitých věcí během celého procesu, kdy mně sděluje svůj příběh, uvědomí. Já pak mohu nabídnout pomoc při hledání spojitostí vnitřních zranění a patologických jídelních návyků. A pak se většinou začne rýsovat cesta, jak z toho všeho ven. Vždycky na jejím začátku musí člověk projít přijetím sama sebe a toho, co je. Pak můžeme jít dál a hledat, kde pramení sebedestruktivní mechanismy a jak s nimi lze dál pracovat. Postupně nastavujeme i další opatření, která tělu pomůžou vrátit se ke svému optimu. A děláme to laskavě a tak, aby to dotyčný člověk dokázal zvládnout. Taková cesta není jednoduchá, ale je jediná smysluplná.
Máte strach jít k výživovému poradci, protože víte, že předepsaný jídelníček nezvládnete dodržovat? Že byste zase jen slyšeli, jak moc je všechno, co děláte, špatně? Nemáte se komu svěřit se svými problémy, které s sebou Vaše nadváha nese? Nabízím pochopení a pomocnou ruku na cestě, která bude ušita na míru právě Vám tak, abyste ji zvládli.
