Taťána Rovnerová celostní výživový poradce pro děti a dospělé
kontaktujte mě

Vypni už ten program – prosí naše tělo s každým kilogramem navíc

Podle nejnovějších poznatků lze na nadváhu nebo obezitu pohlížet jako na jakýkoli jiný symptom nemoci. Jedná se o následek dlouhodobé stresové fyziologie našeho organismu. Ano, čtete dobře – ukládáním kilogramů naše tělo reaguje na enormní zátěž, kterou už nemůže dál bez následků snášet.

Všichni žijeme v prostředí plném stresu. Vnější stresory můžeme ovlivnit jen do určité míry, ale ani ta nemusí být zanedbatelná a je třeba se nad hlavními tlaky v našem životě vědomě zamyslet.

img

Jak se však ukazuje, stěžejní vliv na stav našeho organismu mají stresory vnitřní – to jsou ty, kterými se zatěžujeme my sami. A mnohdy to děláme automaticky, nevědomky. Podvědomé programy ohromnou silou ovládají naše chování i vztah k sobě samému, tedy to, jak sami k sobě přistupujeme.

Jedním z nejhojněji se vyskytujících podvědomých programů je přesvědčení: NEJSEM DOST DOBRÁ. Pokud nás má tento program ve své moci, je nasnadě, že se celý život neustále snažíme svému okolí dokázat pravý opak – že JSME dost dobré. Zaměříme se tedy na VÝKON. Nejprve ve škole, pak v práci – budujeme kariéru jako zběsilé, vyděláváme peníze, postavíme dům nebo si koupíme krásný byt, snažíme se, seč můžeme, věčně s jazykem na vestě.

Máme už všechno, po čem jsme toužili, máme i to, po čem toužili naši rodiče, ale program stále běží. NEJSEM DOST DOBRÁ. Orientace na výkon nás naprosto pohltí – jedeme ve všech sférách na maximum. Snažíme se o DOKONALOST. A ono to pořád není dost dobré. V určitém okamžiku nás zastaví tělo. Reaguje na enormní stresovou zátěž, kterou na nás náš podvědomý program nakládá. Zpočátku začne vysílat signály – tu a tam se objeví nějaký zdravotní problém, anebo začne pomalu, ale nepřetržitě přibírat na váze.

Samozřejmě to nejdřív odmítáme vidět, výborně funguje zaměřit se na vnější svět a ani chvíli se nezastavit. Pořád něco dělat, ponořit se do práce, uklízet, vařit, péct, předělávat. Pak uklízet uklizené, předělávat předělané. Hlavně se nezastavit, nebýt sama se sebou. Protože už je nasnadě, že jakmile se zastavím, je na spadnutí něco velkého. A moje rádoby dokonalé ego se toho stínu, který vykukuje zevnitř, děsí. A tak se nesmím zastavit ani na chvíli. Strach je hodně silný motor.

A protože tělo nikdy nelže, zrcadlí náš problém dál. Už to nelze přehlédnout. A nám to sakra nezapadá do toho našeho dokonalého obrazu. Nejsem dost dobrá, když jsem tlustá. Znamená to, že mám slabou vůli, že se neumím ovládat. Tak to ne! A člověk si naloží – pořádné porce pohybu a zanedbatelné porce jídla. Tak hubne a přibírá. Hubne a přibírá. Hubne a přibírá až do konce. A pak umře. Celý život stráví ve velké nepohodě, nešťastný, s dny naplněnými jen samými zákazy a omezeními.

Ale záleží jen na nás, zda necháme program běžet až do konce našeho života. Z tohoto začarovaného kruhu lze vystoupit! Jak? Tím, že se v první řadě ZASTAVÍME. Už to je pro někoho nesmírně těžké. A pak si ten zatracený program uvědomíme. Najednou vidíme, kde všude nám vyplenil život, na kolika frontách nám dal nesmyslné limity, je těžké vidět všechny ty okamžiky, kdy místo vzteku mohla být radost. Na druhou stranu mu ale poděkujme za všechno, co nám díky němu do života přišlo. Teď už ho ale nepotřebujeme. Právě teď je ta vhodná chvíle tento automatický vzorec ze svého života pustit. Nahrát si do své hlavy místo toho jiný: JSEM DOSTATEČNÁ. Za všech okolností. Všechno, co potřebuju, mám v sobě. Tak, jak jsem, jsem naprosto v pořádku. Mám stejné právo být tady na světe jako ostatní, nemusím svou existenci obhajovat. Nemusím být dokonalá, ani o to usilovat. Nikdo dokonalý totiž na světě neexistuje.

Mám právo si odpočinout. Mám právo někdy nedělat vůbec nic. Můžu se na chvíli zklidnit a nemusím se bát toho, co mně zevnitř přijde. Protože ať přijde jakákoli stará bolest, přijde proto, abych už ji propustila. A přijde v ten pravý okamžik, kdy to zvládnu.

Nemusím na sebe být zlá a přísná. Můžu k sobě být laskavá. Můžu být laskavá i ke svému tělu. Jakmile ho vyvedu ze stresové fyziologie, vrátí se samo ke svému optimu. Stejně jako já sama k sobě.

Uvítali byste pomocnou ruku na začátku Vaší cesty k sobě? Jsem tu pro Vás!

Cesta ke zdraví

Líbí se Vám článek? 
Dejte nám palec !