S dovolením jsem jako nadpis použila název knihy, která podrobně přezkoumává všechny změny v životě lidí, kteří se svépomocí vyléčili z rakoviny. Pro mnohé zázrak nebo možná hloupý žert. Vždyť vyléčit rakovinu Vám může jen tým povolaných lékařů – operace, chemoterapie a pak se čeká. Nebo by to snad mohlo být i jinak? Že by nevyléčil lékař? Že by se člověk uzdravil sám??? Skutečně takové případy existují a není jich málo, dočtete se o nich ve zmíněné knize. Všichni, kteří se s rakovinou poprali a zvítězili nad ní, měli jedno společné – převzali nad svým zdravím a životem odpovědnost. Nečekali, co jim poradí lékař, na jaké vyšetření je pošle, nepřijímali pasivně obvyklou léčbu. Prostě si v hlavě přehodili výhybku a vzali to do svých rukou. Každý si pak našel svoji vlastní cestu.
Já jsem ale chtěla adresovat poselství těchto dvou slov – NEJSTE BEZMOCNÍ! – původně rodičům. A zejména rodičům dětí, které jsou jiné. Postižené – tělesně nebo mentálně, mají nějakou poruchu – genetickou, pozornostní nebo třeba na autistickém spektru. Možná nad vaším dítětem lékaři zlomili hůl, máte diagnózu, smiřte se s ní, nedá se nic dělat. Co vám tedy zbyde? Doživotní dávka antidepresiv, pocit marnosti, bezmoci, místo života jen přežívání… Ale nemusí to tak být! Bojujte! Přehoďte tu výhybku ve své hlavě taky a vezměte to do svých rukou. Stav každého dítěte, ať je jakkoli postižené, se dá zlepšit. Samozřejmě jsou diagnózy, které ze svého života nevymažete, Vaše dítě nikdy nebude normální, ale vždycky mu můžete nějak pomoci, nějak ho rozvíjet, nějak mu ulevit. Prostě mu udělat život lepší. A tím i sami sobě. Dává to smysl – zkuste to.
Možná Vám to nepřijde na první pohled jasné, ale strava může v životě Vašeho dítěte hrát velmi významnou roli. Vhodná výživa může dítěti velmi pomáhat, výrazně mu odlehčit. Na druhé straně, pokud je Vám jedno, co dítě jí, nevhodná nebo nedostatečná výživa dítě značně zatěžuje nebo mu dokonce brání v přirozeném rozvoji. Mnohdy je velmi těžké změnit dítěti naučené stravovací návyky. Ale není to nemožné, chce to jen obří dávku trpělivosti a tu mají rodiče „jiných“ dětí většinou poctivě a tvrdě natrénovanou.
Tak hlavu vzhůru – nejste v tom sami a hlavně nejste bezmocní!
