Taťána Rovnerová průvodce ve vztahu těla a výživy
Kontakt

Hlídej si příjem a výdej, jinak nezhubneš! Taky vám to nefunguje?

Znáte tu stokrát omílanou mantru: Když chceš hubnout, musí být výdej vyšší než příjem, jinak to nejde. Určitě znáte ve svém okolí někoho, kdo se může cpát od rána do večera, a přesto netrpí nadváhou. A nemusí u toho každý den běhat maratón, aby přijaté kalorie spálil. A na druhé straně je tady celá řada lidí, kteří dlouhodobě drží svůj příjem jídla nižší než výdej, a kila navíc mají. Mnoho mých klientů s nadváhou mně přinese svůj stávající jídelníček a já se zhrozím, jak (mnohdy dlouhodobě) málo jedí. Kdybych se takto měla stravovat já sama, umřu hladem. Jejich tělo je doslova podvyživené , a proto paradoxně o to více ukládá na horší časy. A dotyčný člověk ať se snaží sebevíc, váha se ani nehne. Jak to?

img

V obecné rovině jde totiž o rovnováhu mezi přijímáním a vydáváním, a to nejen v oblasti jídla a výživy. Braní a dávání v životě. Jak to mám? Podívejme se na tento princip podrobněji. Dovolím si v životě brát si na všech frontách tolik, abych byla spokojená? Beru si dost lásky, uznání, času pro sebe, odpočinku? A naopak – dávám svému okolí dost bezpodmínečné lásky, beru věci, jak jsou nebo jsem pořád v rezistenci vůči vnějšímu světu? Pokouším se ho předělat, protože jsem s ním nespokojená? Dokážu brát všechno, co mně do života přijde, tak, jak to je ?

A pak je tu druhá strana – pouštění nepotřebného . Dokážu pouštět a opouštět věci a vztahy, které už pro mě nejsou důležité nebo mně nějakým způsobem ubližují? Dokážu se zbavovat nepotřebných věcí? Dokážu předávat zodpovědnost svým dětem, partnerovi, nebo mám pořád tendenci všechno kontrolovat ? Dokážu tuto svoji naivní „moc“ a kontrolu nad světem zdravě pustit, když je to třeba?

Zkusme to dát do souvislosti s naším tělem. Proč moje tělo potřebuje držet kila navíc? Čeho se tak zoufale držím ? Může to být jen představa o tom, jaký život bych měla vést, jaká bych měla být. Co se bojím pustit nebo opustit? Nebo odpustit? To je totiž další vrstva našeho pouštění v životě. Ptejte se – umím odpouštět? Nebo v sobě každou sebemenší křivdu navěky držím? Proč to tak často děláme? Vyživujeme tím svoji vnitřní oběť , která má pocit křivdy a ublížení moc ráda, doslova z něj žije a bere energii. A pocit oběti okolností je pro většinu z nás od dětství důvěrně známý. A známé je svým způsobem bezpečné . Zkusme se tedy nadechnout a jediným rozhodnutím se svou starou známou vnitřní chudinkou jednou pro vždy skoncujme. Přestaňme se držet svých starých křivd a bolestí, pusťme je pryč a těm, co nám je způsobili, upřímně odpusťme.

Odpuštění je nesmírně léčivý akt , který prospívá zejména tomu, kdo odpouští . Pokud v sobě držíme nějakou bolest, kterou nám někdo způsobil, ubližujeme tím jen sami sobě. Jakmile najdeme sílu a odpustíme všechny křivdy , které se nám kdy staly, pěkně jednu po druhé, velmi se nám uleví. Je to, jako když sundáme těžký batoh. A někdy je ten nejtěžší balvan v batohu naše špatné svědomí z nějakého skutku, kterým jsme někomu ublížili my. A odpustit sám sobě už chce hodně odvahy a pokory zároveň.

Když nemůžeme hnout s váhou, většinou za tím nějaká hluboká křivda, kterou nemůžeme pustit z hlavy a ani odpustit, vězí. A tělo nám ukazuje neuvěřitelně pravdivé zrcadlo – drží to „něco navíc“ pěkně taky. A bude to muset tak dlouho držet, dokud nepochopíme...

Sami už jste možná zjistili, že samotné „méně jíst a více cvičit“ nemusí vždy fungovat . A z dlouhodobé perspektivy tento přístup často přináší spíš stres a pocity viny . Můj nový šestitýdenní program Cesta ke zdraví je postaven tak, že kromě změny v přístupu k jídlu zkusíme společně nahlédnout i na nevědomé mechanismy, které mají vliv na stav Vašeho těla. Absolvování programu Vám může ukázat směr, jak z bludného kruhu negativních emocí a jojo efektu vystoupit.

Cesta ke zdraví