Před půl rokem nám náhle zemřel jeden ze dvou našich milovaných psů. Odešel bez varování během jedné hodiny. Nebyla šance cokoliv udělat pro jeho záchranu. Prostě to tak bylo a my jsme byli z minuty na minutu vesmírem plně vhozeni do této frustrující situace.
A já jsem se přistihla, že zas dělám to, co mám v sobě od dětství tak hluboce vryto – HRDINKU. Ano, bylo třeba některé věci zařídit, což hrdinka zvládá skvěle, ale když jsem pak stála nad bezvládným tělem a ze všech sil se snažila, aby mně ani slzička neukápla, v tu chvíli mně to došlo.
Teprve v ten okamžik jsem pocítila tu nesmírnou křeč, do které je moje tělo stažené jen proto, aby NEDALO PRŮCHOD EMOCI, která se tak silně drala napovrch. A jaká to pak byla ohromná úleva DOVOLIT SI TUTO KŘEČ PUSTIT. Nechat slzy téct, vzlykat, prostě nebránit se ničemu, co potřebovalo ven. Přestat dělat hrdinku.
Když moje děti viděly, že už nepotřebuju nic hrát, spontánně udělaly to samé. Tak jsme tam všichni klečeli, hladili mrtvého psa a buleli jak želvy. Bylo to tak osvobozující…
Vzpomněla jsem si na toto svoje uvědomění před pár dny, kdy hned tři klientky, se kterými jsem pracovala, došly k úplně stejnému poznání – hrajeme hrdinky, děláme, že jsme v pohodě a u toho POTLAČUJEME EMOCE. Znáte to – sice jsem přišla o práci, ale jsem v pohodě, jó mám skoro 120 kilo, ale nevadí mi to, manžel má někoho jiného, ale já to beru s nadhledem, čeká mě velmi nepříjemné vyšetření, ale já si to nepřipouštím …. Takových vět slyšíme denně z různých stran a od různých lidí možná desítky.
Jsme naučeni TO ZVLÁDNOUT – cokoli přijde – v překladu to znamená mít zejména nepříjemné emoce POD KONTROLOU. Pro jistotu kdykoli se nějaká dere na povrch, naše automatická reakce je: PRYČ S NÍ. Jako když se to spláchne do záchodu. Jasně, na první pohled se zdá logické rychle uklidit to, co nechceme vidět, na co se bojíme jen pomyslet, natož abychom si to dovolili procítit. Ale uniká nám jedna podstatná maličkost: tím místem, kam to všechno nežádoucí emoční nadělení vesele jakoby nic léta splachujeme, JE NAŠE TĚLO!
A ono to pak dopadne úplně stejně jako dlouho nevyvezený septik – jednoho dne prostě praskne nebo přeteče.
Většinou ale než se dostaví vážnější kolaps, dostaneme varování: objeví se buď nějaký na první pohled banální zdravotní problém nebo jde tělo do nadváhy. V této chvíli máme ještě poměrně široký manévrovací prostor a můžeme reagovat, ptát se, proč se problém objevil, co dělám špatně… Ale pokud máme klapky na očích, tělu nezbývá než přitvrdit.
Častým hodně nepříjemným „budíčkem“ bývá PANICKÁ ATAKA, vážnější PROBLÉMY S KŮŽÍ, chronické GYNEKOLOGICKÉ PROBLÉMY, VYSOKÝ TLAK, NESPAVOST, seznam dalších vážných nemocí jistě každý zná…
Shrnu to jen jednou větou: Dlouhodobé potlačování emocí vede k vážným zdravotním problémům – neboli za každou vážnou nemocí jsou nezpracované potlačené emoce.
Pokud cítíte, že to je přesně to, co se děje i Vám, zvu Vás do celostního programu Nadechni se a leť, který je vždy ušit na míru pro každého člověka, který jím prochází.
A právě na ZDRAVÉ PRÁCI S EMOCEMI je celý program postaven.
