Určitě to znáš – pro něco se nadchneš, dává ti to smysl, pohltí to celou tvoji bytost. Dáváš tomu úplně všechno. Ale v jisté fázi zjistíš, že ti dochází síla. A tak se zabejčíš a jedeš dál. Jedeš na dluh, ale musíš to dotáhnout, tak tě to naučili. Trvá to týdny, nemáš čas na nic jiného. Začneš zanedbávat svoje vztahy, sebe sama, ale pořád si říkáš, ještě chvíli a už bude líp. Jenže ono není. Vždycky se objeví nějaký další úkol. Který je akutní a mega důležitý. Tak dobře, ještě tohle a pak už si oddychnu. Ale co myslíš, jak to dopadne?
Pak jednoho dne už to nemůžeš ani vidět. Vlastně nemůžeš ani vidět sama sebe. Nechce se ti vstát. Nebo to může vypadat i hůř – prostě vstát nemůžeš. Tělo už to nedá. Řekne DOST. Jasně a bez kompromisů. A co teď?
Půjdeš k lékaři? Dobrý nápad – tam ale slyšíš jen o vyčerpání a odpočinku. Hm, to by tě asi napadlo taky. Tak tedy odpočíváš. Ale úleva nikde. Pořád je ti zle při představě, že se máš vrátit zpátky do boje. Tak dál odpočíváš a možná to stačí a za pár týdnů jsi v krysím závodě zpátky. Každý to má jinak. Ale třeba napodruhé tělo uslyšíš dřív. Ono si zas řekne, neboj.
Tak podruhé ležíš a odpočíváš a je ti ještě hůř. Už víš, že musíš něco změnit. Tedy vlastně nemusíš, existuje ještě jedna zdánlivě pohodlná cesta – zajdeš k lékaři a on ti napíše něco na „zvednutí nálady“, jak se tomu říká. Uslyšíš, že je to dnes už vlastně úplně běžné. Něco jako paralen, když máš horečku. Jenže když se nad tím zamyslíš, i ten paralen na horečku je pro naše tělo svým způsobem podpásovka. Stejná podpásovka s mnohem horšími následky jsou antidepresiva pro naši duši.
Jen jedna jediná cesta vede z tohoto bludného kruhu ven. A to je cesta k sobě. Nejen ke své tváři, kterou každý den ukazuješ světu, ale i k té druhé, odvrácené. K té, kterou každý raději schováváme. A často i sami před sebou. Jenže ona tam přesto pořád je a má na náš život ohromný vliv.
Nezbývá tedy než sebrat odvahu a důvěřovat, že to, co tě dovedlo do této zoufalé situace, je tu proto, abys to už propustila. Právě teď. Protože právě teď tě to sejmulo. A bude ti to škodit tak dlouho, dokud to neuděláš.
Než se pustíš na cestu, postarej se o sebe. Začni tělem, dej mu všechno, co si žádá, neodbývej ho v ničem, budeš potřebovat, aby tě teď podrželo. A pak si taky zkus udělat radost. Jen tak. To se může! Třeba si kup bublifuk nebo tu nejlepší čokoládu jen pro sebe. A nebo do sebe investuj víc a Nadechni se a leť!