Svobodná v jídle?

Můžu jíst úplně cokoli! Pamatuju si, že se mi před několika lety při této představě zatočila hlava. Okamžitě jsem viděla ty hory nezdravého jídla, sladkostí, slaností, no prostě všeho, co jsem do té doby měla v zakázané zóně. Myšlenka, že můžu jíst fakt, co chci, byla pro mě hodně dlouho tabu. Proč? Ztratila bych kontrolu, přejídala bych se nezdravým jídlem, váha by letěla nahoru, vypadala bych za pár týdnů jako koule.


Ve svém vztahu k jídlu jsem prošla dlouhou cestu, jídlo pro mě z mnoha důvodů hrálo v životě velmi důležitou roli. V první řadě jsem narozená ve znamení býka. Zkuste si představit, když má býk hlad! Pak mám taky velmi specifický typ metabolismu, který prostě nesnese chaos v jídle. A v neposlední řadě jsem si v rámci práce se svými strachy posvítila na jeden velmi hluboký a silný – strach z hladu.


Nebudu vás zatěžovat detaily své cesty, takže long story short… Od fáze sebedestrukce, kdy mně bylo úplně jedno, co jím nebo piju, jsem se následně na nějaký čas pěkně utopila ve „zdravém jídle“, čili orthorexie jako vyšitá. Teprve když jsem si dovolila podívat se, co je za tím, dovolila jsem si nahlédnout do svého nitra, začal se i můj vztah k jídlu pomalu uzdravovat.

Zjistila jsem, že žiju jen v hlavě, od svého těla totálně odpojená. Že mi jídlo sloužilo k tomu, abych nemusela některé věci cítit. Že pro mě je jednodušší svoje tělo prostě vypnout.


A taky že mám strach ze svého ženství a radši žiju v mužské energii, protože to je pro mě jistější. Měla jsem to na rozdíl od těla a emocí pod kontrolou. A proto jsem se snažila dostat pod kontrolu i svoje jídlo. Žila jsem jen tím, co může a nemůžu jíst, motala jsem se v tom skoro dva roky… Až když jsem začala cítit! (navzdory své hlavě), že mi v tom světě zákazů není vůbec dobře, uviděla jsem cestu ven.


Krůček po krůčku jsem to začala měnit. Tu a tam se mi vloudilo do jídla něco zakázaného. A nestalo se vůbec nic. Pak to bylo častěji, a to už někdy reagovalo moje tělo. A já jsem si konečně dovolila ho vnímat! Cítila jsem, že mi po některém jídle není dobře nebo naopak, že když mám na něco velkou chuť, není to jen tak bez důvodu. Bylo to vlastně úplně obráceně, přestala rozhodovat hlava, hlavní slovo dostalo tělo.


A ano, někdy jsem se třeba přejedla nebo snědla něčeho víc, než bylo dobré. Ale vždycky, vždycky za tím bylo něco jiného! Něco, co jsem v tu chvíli nechtěla vědět nebo cítit. Postupem času jsem si našla jiné způsoby, jak na takové okamžiky v životě reagovat. Většinou stačí s tím jen chvíli být, nechat emoce proběhnout tělem, nereagovat automaticky tím, že se to budu snažit jakkoli potlačit nebo před tím utéct. Třeba k jídlu…


Vnímat sama sebe, vnímat svoje tělo, to je teď pro mě součást mojí každodenní rutiny. Vybírat si pro sebe to nejlepší, nejen v jídle. A taky občas nedělat nic, chodit někdy venku bosa, čím dál častěji místo argumentů jen mlčet, odpočívat, když mám menstruaci, mít něco jinak než ostatní, dovolit si říct „nevím“ nebo „nechci“… Těch věcí, které se v mém životě změnily, je tolik!


A teprve v poslední době jsem si uvědomila, že už mě představa, že můžu jíst cokoli, nechává úplně klidnou. Protože už to tak vlastě docela dlouho mám. Můžu jíst naprosto cokoli. Ale proč bych to dělala?
Chceš se taky nadechnout do svobody ve svém jídle? Moc ráda Tě podpořím!

další články

Líbil se vám tento článek?

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na Linkdinu
Share on pinterest
Sdílet na Pinterestu
Táňa Rovnerová

Táňa Rovnerová