Můžu jíst úplně cokoli! Pamatuju si, že se mi před několika lety při této představě zatočila hlava. Okamžitě jsem viděla ty hory nezdravého jídla, sladkostí,

Už týdny vidíš jen stále stejné obličeje doma nebo v práci, co se smí a nesmí, už dávno nestíháš sledovat, k tomu šílený chaos v domácnosti, zdivočelé děti bez

Utrpení je součástí života. Taky si to myslíš? A co když je to jen naše nevědomé rozhodnutí? Ptáš se, proč by si měl někdo vybrat, že bude

Je podzim. Jako každý rok se začínám zklidňovat, stahovat dovnitř. Letos ale jakoby tento proces běžel několikanásobně silněji. Události vnějšího světa nás doslova zahnaly do svých domovů,

Před půl rokem nám náhle zemřel jeden ze dvou našich milovaných psů. Odešel bez varování během jedné hodiny. Nebyla šance cokoliv udělat pro jeho záchranu.

Mám dvě děti. První syn byl toužebně očekávané miminko. Znáte to: všechno připravené, vymazlené, promyšlené, nejlepší, co se nabízí. Jakmile to přijde, staráte se o ten zázrak,

Po dlouhé době se ke mně objednal muž. Poslední půlrok nabral několik kilo, změnil tedy stravu a ještě k tomu začal sportovat jako o život. Ale váha pořád stoupá.

To se takhle jednou chystám obléknout a najednou se zastavím a s nevolí si prohlížím svoje břicho. Nějak zas narostlo nebo co! A na první dobrou zas běží v hlavě: