Závislost na bolesti? Už ne, děkuji!

Utrpení je součástí života. Taky si to myslíš? A co když je to jen naše nevědomé rozhodnutí? Ptáš se, proč by si měl někdo vybrat, že bude trpět? Protože utrpení má i svá pozitiva, když trpíme, jsme užiteční, možná i ušlechtilejší… Nebo ne?

„Jmenuji se Monika a od jakživa to mám těžké. Když jsem byla malá, odešel od nás táta a já zůstala s mámou. Ta mu to nikdy neodpustila a zkoušela se mu mstít, samozřejmě skrze mě. Takže můj vztah s tátou nám dokonale zkazila. Kvůli ní o mě táta časem přestal jevit zájem a já jsem pendlovala mezi mamkou a babičkou. Tam mě máma odkládala, když u nás byl její nový přítel, který neměl rád děti. Jemu můžu poděkovat za to, že se na mě vlastně vykašlala i máma.

A protože mně oba rodiče moc chyběli, začala jsem ten stesk po nich zajídat. Postupně jsem se vyžrala do nepěkných rozměrů a babička mě v tom jenom podporovala. Místo aby mě krotila, neustále vyvařovala a pekla. Jako naschvál.

Když mně bylo 16, poprvé jsme se zamilovala, ale nedopadlo to. Samozřejmě kvůli mojí nadváze, ale nedokázal mi to říct přímo, jen si to domýšlím. V tu chvíli mi došlo, že si nemůžu vybírat. Vzala jsem si tedy prvního chlapa, který o mě zavadil. A od té doby trpím. Jsem pořád v jednom kole, děti manžel, práce, domácnost. Jediné potěšení je zase jen to jídlo. A je to jen proto, že mi nikdo doma nepomůže.“

Jmenuji se Monika a jsem vděčná za všechno, co mě kdy v životě potkalo. Vím, že jsem neměla ideální dětství, táta od nás brzy odešel, ale díky tomu jsem se velmi brzy uměla postarat sama o sebe, protože máma toho někdy měla moc. Určitě to nebyla sranda zůstat s dítětem sama. Časem si pak naštěstí našla přítele a dneska je celkem spokojená.

V dětství jsem hodně času trávila u babičky, kterou jsem zbožňovala a ona zbožňovala mě. Splnila mi každé přání, které mi na očích viděla. Skvěle vařila a pekla, tomu se nedalo odolat. Takže jsem brzy nosila pěkných pár kilo navíc. Ale nemyslím, že by mě to nějak zvlášť vadilo, jinak bych s tím samozřejmě něco udělala. Kluci se kolem mě točili, takže jsem to neřešila.

Dnes mám skvělého muže, dvě děti a práci, která mě baví. Někdy je toho moc, znáte jistě ten kolotoč kolem dětí a domácnosti, ale neměnila bych.“

Stejná žena? Ano. Jediné, co se změnilo, je její vnitřní postoj k životu. Všichni se rodíme jako oběť. A někteří jako oběť i umřou. Určitě znáte někoho, kdo si věčně stěžuje, všechno je špatně, celý život má pocit nedostatku a obrovské křivdy v jakékoli situaci, která přijde.

V určité fázi našeho života můžeme princip oběti uvidět. Každý to má jinak, někdo ve 20, někdo v 60. Jakmile se nám ale podaří oběť u sebe identifikovat, můžeme se jí začít zbavovat, a to se děje postupně. Je to cesta, občas v některé situaci zpátky do oběti spadne každý z nás.

Je tu ale jedna forma oběti, na kterou možná nedokážeme nahlédnout, byť se už dlouho snažíme o vědomý přístup k životu. Je to právě výše zmiňované naše lpění na bolesti a utrpení, které z velké části tvoří naši identitu. Kdybychom se totiž rozhodli, že už žádné utrpení ve svém životě nechceme, nutně by se místo něj objevilo velké neznámé prázdno. A toho my se bojíme. To se honem radši pěkně vrátíme ke svým starým známým (a tudíž bezpečným) bolístkám. A jsme zase tam, kde jsme byli – v oběti.

Jaká je cesta ven? Abych na ni mohla vykročit, potřebuju ochotu vzdát se toho, co znám, tedy své masky trpitele a zachránce. A pak musím sebrat odvahu podívat se na neznámé. Přijmout v životě nejistotu, což s sebou nese dozajista také ztrátu kontroly. A abychom mohli pustit kontrolu, musíme důvěřovat. V něco vyššího, v něco, co nás přesahuje a čeho jsme součástí. A to něco to s námi myslí vždycky nejlíp, i když nám naše ego často z nevědomosti říká něco jiného.

Celostní program Nadechni se a leť je právě o tom pouštění. O pouštění programů, strachů, rodové zátěže, pocitu, že musím pořád všechno mít pod kontrolou. Je ale také o nabytí svojí síly, o vyrovnání ženské a mužské energie, o nastavování hranic, o sebepéči, o cestě ke svému zdroji. Potkáme se?

další články

Líbil se vám tento článek?

Share on facebook
Sdílet na Facebooku
Share on twitter
Sdílet na Twitteru
Share on linkedin
Sdílet na Linkdinu
Share on pinterest
Sdílet na Pinterestu
Táňa Rovnerová

Táňa Rovnerová