Chystáte se na pečení vánočního cukroví? Já už taky promýšlím, co všechno bych chtěla stihnout, jaké ingredience mně ještě chybí… A jak to tak sepisuju, přišlo mi na mysl, jak to mám už úplně jinak než před lety – nejen druhy cukroví a suroviny, ze kterých ho s maminkou vyrábíme. Jiný je hlavně můj přístup k vánočnímu pečení jako takovému.
Vzpomínám si na jeden AHA moment, takový blikanec, který mně otevřel oči. Bylo to asi před pěti lety – taky jsme se chystaly na pečení, dojely jsme s mámou do obchodu, všechno potřebné nakoupily a pak jsme to doma všechno pěkně vyskládaly na stůl. Bylo toho mnoho, protože každá vzorná hospodyně (rozuměj velká hodná holčička) má napečeno nejméně patnáct druhů – i kdyby u toho měla padnout za vlast.
Na stole jsme měly několik kilogramů mouky (samozřejmě hladké bílé – jaké jiné…), několik kilogramů cukru, pak pěknou hromádku tuků – máslo a další rostlinné ztužené, dále tam byly klasické čokolády na vaření, vejce, kakao a nakonec asi dva malé pytlíčky ořechů a mandlí. Když jsem to takhle viděla pohromadě na stole, uvědomila jsem si jednu věc: tohle všechno hodlám já (a moji nejbližší) sníst během následujících dvou týdnů – jen tak navíc k běžnému svátečnímu jídelnímu režimu, při kterém většina lidí rozhodně nestrádá.
Tehdy jsem při pečení byla zaražená a cukroví jsem se ten rok já sama skoro nedotkla. A v hlavě už se mně to začalo mlít. Celý rok dbám na to, co jím, není mi to jedno a pak to takhle o Vánocích zazdím. Proč? Protože to tak dělají všichni, kdybych to vypustila, zklamala bych své blízké… A zase jsme u nevědomého přístupu – nepřemýšlet, jet jako automat. Opravdu to tak chci? Je nutné spojovat svátky s nekonečným přísunem nezdravých sladkostí – byť domácích?
Je fakt, že když se něco slaví, mělo by být i něco výjimečného k jídlu a taky něco dobrého. Já se přimlouvám, aby i to bylo výjimečné – to znamená vzácné, během všedních dní nedostupné. A pokud je něco opravdu dobré, stačí nám obvykle menší množství. Ale znáte to – běžného vánočního cukroví se napeče v každé rodině několik kilogramů. A pak se tím každý cpe jako nezavřený – je to tak dobré a jsou přece ty Vánoce!
Tehdy jsem si v hlavě srovnala, že to tak být nemusí, že zase nevědomky jedu nějaký svůj vnitřní program. A proto už několik let u mě vypadají přípravy na pečení trochu jinak – můj stůl se neprohýbá, když na něj vyskládám suroviny. Přípravou cukroví trávíme řádově několik hodin oproti nekonečným dnům v minulosti. A co mám letos nakoupeno? Mandle, kešu, lískové a vlašské ořechy. Pak másla z nich – používáme hlavně mandlové a kešu. Letos chci poprvé vyzkoušet i pistáciové. Dále kvalitní kakao, mák a kokos. Med a datle na slazení. Avokádo a banány na krémy. Sušené ovoce a pohankovou mouku, quinoové vločky a kokosový olej. To je všechno. Asi to bude dražší než ta trojnásobně velká hora nezdravých ingrediencí z minulosti a cukroví bude výrazně méně. Ale za to si každý kousek náležitě užijeme. Když si dáte jeden kousek cukroví vyrobeného z výše uvedených surovin, ochutnáte pak ještě jeden a více nepotřebujete. Nemusíte jíst celý talíř.
Zkuste se taky nad svým stolem se surovinami na vánoční cukroví zastavit. Zavřete oči a zeptejte se, proč je pro vás pečení cukroví důležité, co pro vás znamená, co vám přináší? Nechcete zklamat své blízké? Chcete se zavděčit? Neřízeně mlsat? Ukázat se, jak jste šikovná? Udělejte to letos jinak – upečte třeba jen jeden tradiční druh, bez kterého by pro Vás Vánoce ztratily kouzlo, a zbytkem zkuste překvapit sebe i své blízké. Poděkuje Vám nejen Vaše tělo, ale tím, že si dovolíte vystoupit z předepsané role šikovné hospodyňky, která by se pro ostatní rozdala, uděláte důležitý krok hlavně pro sebe samu.
